Kniha představuje první svazek výběru z Jungových spisů, který obsahuje přednášky, delší a kratší stati, články i recenze z doby zahrnující celou jeho profesní kariéru - od počátků v r. 1901 přes střední období aktivní praxe (do 50. let 20. století) až do pozdní doby, v níž se věnoval výlučně psaní (do r. 1961) - a nakonec i některé spisy z pozůstalosti. Všechny spojuje téma symbolu, jemuž se autor věnuje a z různých aspektů jej vykládá především v londýnské přednášce Symbolický život (1939), dále v tavistockých přednáškách (O základech analytické psychologie, 1935) a ve stati Symboly a výklad snů (1961). Metody, které předestřel a které vytvořily základ nejen jeho terapie duševních nemocí, ale i cesty k poznávání vnitřního života zdravého člověka (asociační experiment, analýza snů a aktivní imaginace) vedly k stěžejním objevům, jako je autonomní povaha nevědomí. V přednáškách se věnuje také praktickým otázkám plynoucím z jednotlivých případů. Dotýká se mj. funkce náboženských symbolů, vztahů mezi náboženstvím a psychologií, nebo jevů, které byly jen zdánlivě na okraji tehdejší společnosti a mezi něž patří například fenomény okultní (zejména spiritismus, vypovídající spíše o obsahu a exteriorizaci nevědomých procesů než o nesmrtelnosti duše). Pod tematický celek "Psychogeneze duševních nemocí" pak byly zařazeny rovněž studie, které se týkají psychotických pochodů i psychiky zločinců, a závěr tvoří články a recenze na téma terapie neurotických nemocí a polemiky s Freudem a psychoanalýzou.