Arcibiskup Theodor Kohn (1845-1915) je považován za jednu z nejrozporuplnějších postav, které kdy usedly na stolec sv. Metoděje v Olomouci.
V roce 1892 byl s ovacemi vítán jako první olomoucký arcibiskup českého a neurozeného (navíc také židovského) původu. Během svého působení hospodářsky konsolidoval olomouckou arcidiecézi, ale postupně se dostával do sporů s kněžstvem, pohoršilo mu i vedení majetkoprávních soudních sporů a situaci zhoršovaly také národnostní spory mezi Čechy a Němci. Jeho postavení v arcidiecézi se postupně natolik zhoršilo, že byl jeho případ projednáván ve Vídni i v Římě a v roce 1904 musel rezignovat. S pocitem hořkosti a nepochopení dožil ve vyhnanství v Ehrenhausenu (Štýrsko), kde 3. prosince 1915 zemřel.
Přiblížit životní osudy a zvláště krizové momenty působení tohoto významného olomouckého arcibiskupa si klade za cíl i tato publikace.