„… dobré vztahy mezi lidmi, o které usilujeme, by se měly projevit právě vé, ví čistotě a tím i vúrovni. Dobré kopané, ve které se bude hrát svobodně, ale přitom sětším zaujetím a největší zodpovědností, ve které budou padat góly a zíž budou mít lidé radost, budu fandit až do smrti. <br> A jsem optimista. Věřím, že kopaná nikdy nezemře, ačkoli ji mnoho lidí už pochovávalo.“ <br> Josef Bican (Pepi) <br> <br> V podrobných, živě vyprávěných vzpomínkách českého fotbalisty Josefa Bicana se na sebe vrší hlavně zážitky z hřiště, počínaje dětskou kopanou ve Vídni a konče trenérskou praxí v poslední době. Do tohoto rozmezí je nakupena hojnost úspěchů, ale též časy nepřízně, celý ten rušný život předního sportovce při přípravě i v průběhu domácích i mezinárodních zápasů. Přitom však nebyla opomenuta ani osobní stránka Bicanova portrétu.