Kniha představuje teorii úrovní vědomí, které je pojímáno spíše jako kontinuum než jako binární hranice mezi vědomím a nevědomím. Zabývá se možnostmi umělého vědomí a zkoumá jak jeho ontologické podmínky, tak etické implikace. <br> Je rozvržena do čtyř částí: první část rozvíjí teoretický rámec a jeho východiska v současné filozofii mysli; druhá zkoumá architektury a limity umělých systémů, které mohou realizovat určité úrovně vědomí; třetí část se zabývá normativními důsledky, zejména otázkou morálního statusu nehumánních vědomých entit a konečně čtvrtá část spekulativně pojednává o scénářích soužití a symbiózy mezi lidmi a umělými systémy, což vede k hypotéze o možnosti hybridních metasubjektů. <br> Propojením metafyziky, filosofie mysli a aplikované etiky vybízí tato práce k přehodnocení vědomí jako kontinuálního jevu a k zamyšlení nad hlubokými proměnami, které by mohl přinést vznik umělého vědomí.