Kniha formou vzpomínek představuje českého filosofa, politika a vysokoškolského pedagoga Karla Flosse, který hrál ústřední roli při obnovení studia filosofie na Univerzitě Palackého po roce 1989. Karel Floss (19. července 1926 – 15. května 2024) se narodil v Hodoníně, dětství a mládí prožil v Olomouci, kam se rodina přestěhovala v roce 1934. Vystudoval Slovanské gymnázium, během války byl totálně nasazen. Po roce 1945 studoval v Brně češtinu a latinu, poté přešel na obnovenou Univerzitu Palackého v Olomouci. Už od gymnaziálních let se účastnil aktivit olomouckých dominikánů vedených Metodějem Habáněm. V roce 1948 vstoupil do dominikánského řádu, který byl o dva roky později násilně zlikvidován a řeholníci internováni v Broumově. Následně byl zařazen k pomocným technickým praporům na Slovensku. Po propuštění mohl působit pouze mimo akademickou a kulturní sféru (plánovač investic Olomouckých mrazíren; překladatel, knihovník a dokumentátor ve Výzkumném ústavu zelinářském v Olomouci, poté v Ústavu vědecko-technických informací v zemědělství v Praze). V 60. letech se účastnil ekumenického semináře v pražských Jirchářích a později spolu se svým bratrem Pavlem, komeniologem a historikem filosofie, pořádal bytové filosofické semináře v Olomouci. V roce 1968 předložil u prof. J. L. Fischera disertační práci Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus, na jejímž základě byl habilitován až v roce 1991 na Katedře filozofie FF UP v Olomouci, kterou pomáhal obnovit; vlastně až od důchodového věku se mohl plně věnovat pedagogické, badatelské a překladatelské práci. Od roku 1985 žil s manželkou Irenou v Sázavě, v letech 1996–1998 byl senátorem za ČSSD. V Sázavě založil nadaci Prokopios spojenou s iniciativou Světový étos Hanse Künga a mezi lety 1991–2011 zde pořádal každoroční Letní filosofickou školu. Na tuto tradici navázali jeho žáci, kteří školu v letech 2012–2017 organizovali v Dubu nad Moravou a od roku 2018 ve Velkých Losinách.