Je to kniha nabitá nejen faktografickým materiálem o této svébytné a oblíbené herečce, ale také hlubším zamyšlením, které rozhodně zaujme všechny čtenáře, kteří Naděnku /jak ji její přátelé a obdivovatelé říkají/ mají rádi. Při psaní této publikace se bránila tomu, aby kniha nebyla jen snůškou faktografických dat a tedy vlastně dílo bez duše. Inspiraci pro napsání knihy ji byly zejména časosběrné filmy dokumentaristky Heleny Třeštíkové a hlavně vztah k Nadě Konvalinkové, jako herečce a ženě, kterou se zájmem sledovala od svých dětských let, kdy se chtěla stát herečkou, tedy vlastně kolegyní té velké N.K. Kniha mj. také pojednává o dlouholetém přátelství Nadi Konvalinkové s Květou Fialovou, o jejím " nakažlivém" smíchu, o módě, jídle a pochoutkách, o eleganci i Nadačním fondu, ve kterém paní Naďa mnoho let působí.